I psy trápí choroby, které jim znepříjemňují jejich život. A co teprve, když pejsek pochází z tak nevyzpytatelného prostředí, jakým jsou množírny. To nikdy nevíte, co si takový pes přinesl s sebou do vínku. Většinou to není nic hezkého.
Obsah
Může autoimunitní vaskulitida postihnout i vašeho pejska?
Jestliže má pes k této nemoci predispozice, pak onemocnět může. Autoimunitní vaskulitida je zánětlivé onemocnění cév, kdy obranné mechanismy těla samy sobě ničí tkáně a buňky, což v extrémních případech má za následek odumírání i doposud zdravých končetin a částí těla. V takovém případě je pak nutné provést amputaci například částí prstů nebo i končetin. Vaskulitida může způsobit onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, nervové tkáně, kůže, nervosvalové ploténky a také hemolytickou anémii. V dnešní době existuje mnoho příčin – od bakterií, virů až po plísně.
Protože není dostatek psích pacientů pro výzkum, udává se jako příčina této reakce nepředvídatelná interakce mezi léky. Často se vyskytuje s onemocněním ledvin a revmatoidní artritidy. Doprovází jej abnormální růst tkáně a otoky.
Bohužel nemoc má vliv na celé tělo a nikdy ji nelze přesně identifikovat ihned na samém počátku. Její příznaky se mohou zaměnit za vypadání chlupů v místě vpichu klasické vakcíny, následkem působení parazita nebo za chudokrevnost. Pejsek může trpět náhlým krvácením, bobtnavými záněty, vředy, záněty spojivek či nechutí k jídlu.
U veterináře
Veterinář většinou provede kompletní krevní obraz, biochemii a rozbor moči. Doporučuje se udělat i biopsie kůže a specifický test na tuto autoimunitní poruchu. Chovatel by měl nasadit hypoalergenní krmivo, aby se vyřadila alergická reakce z potravy. Psa nekoupeme v šamponech a dáváme si dobrý pozor na to, aby nepřišel do kontaktu s něčím dráždivým. Je třeba také vyloučit otravu nebo cukrovku. Nejdůležitější ze všeho je zabezpečení rychlého nástupu léčby a dlouhodobá udržovací terapie.
Luccy z množírny: Jeden příběh, který se může stát i vám
Příběh fenky Luccy, který vám také přinášíme, je obžalobou množíren. Zároveň by měl nabádat budoucí chovatele k tomu, aby popřemýšleli raději nad psem s průkazem původu. Dokud totiž budou zájemci, budou i nadále bez obav fungovat výrobci štěňat v množírnách.
„Jmenuji se Luccy a jsem psí slečna. Narodila jsem se v dubnu 2015 někde na Ostravsku. Na fotce v inzerátu jsem vypadala velice roztomile a každý se nade mnou rozplýval. Mimo jiné také moji páníčci, kteří si mě nakonec vybrali do své smečky. O mé mámě se dozvěděli jen to, že snad umřela při mém porodu. Ale kdoví, jak to opravdu bylo. V červnu jsem přišla do svého nového domova a byla jsem šťastné a veselé štěně, které si hodně hrálo a vůbec nezlobilo. Hodně rychle jsem se naučila používat zahradu jako psí záchodek a byla jsem ráda, že mohu mít teplý pelíšek v domě se svými páníčky.
Asi týden od příchodu do lidské smečky jsem začala mít průjmy, které moji chovatelé řešili s veterinářem. Ten zkoušel všechno možné, protože informace od původního majitele nebyly, navíc přestal s mými nynějšími páníčky komunikovat. On mě totiž asi ani neočkoval a ani neodčervoval. Pro jistotu jsem tedy dostala pichanec proti psím chorobám. Průjem byl tedy úspěšně vyléčený. Jenže mi začaly trable jiné. A ty se se mnou vlečou doposud.“
Příběh fenky Luccy slovy její majitelky
Luccy je fena bez průkazu původu. V době, kdy jsme si ji pořizovali, jsem neměla ani ponětí o problematice množíren. A i když naši Luccy milujeme a za nic na světě bychom ji nedali, nyní víme, že byla chyba si vybrat psa bez průkazu původu.
Jak už bylo zmíněno výše, začala mít problémy záhy poté, co jsme si ji přinesli domů. Ale to bylo ještě málo proti tomu, co mělo následovat. V jejích šesti měsících jsme přišli z procházky a všude kapala krev. Vzhledem k tomu, že štěně bylo jako na baterky a všude lítalo jak tajfun, tak jsme se nejprve domnívali, že si Luccy způsobila úraz. Při bližším ohledání jsme zjistili, že má stržený celý polštářek na zadní tlapce.
Vyhledali jsme veterináře, poranění ošetřovali a snažili se co nejvíce dodržovat klidový režim. I přes naši snahu a se jí strhl další polštářek na tlapce. Veterinář ji přispal a odebral první vzorky z tlapek. Nic zvláštního se mu ale ve výsledcích neobjevilo. Než ale přišly laboratorní výsledky, měla naše fenečka všechny tlapky bez polštářků. Převazy, koupele a mazání byly na denním pořádku. Dostávala léky na prokrvení a antibiotika, dále boty na ven. Naše snaha byla udržet a nezhoršit stav.
Zhruba v roce jejího života se tlapky relativně zlepšily, a tak na doporučení veterináře jsme přistoupili ke kastraci. Do dvou dnů po kastraci dostala teploty, které jsme zaléčili dalšími antibiotiky. I přes kastraci se jí začala falešná březost a do toho se zhoršily tlapky – nejprve odpadl jeden dráp, následoval ho druhý, defekty se zhoršovaly. Začali jsme hledat jiného veterináře, který by měl od problematiky trochu odstup a zkusil se na tuto záležitost podívat z jiného úhlu pohledu a měl třeba s podobným problémem zkušenosti.
Jenže jedna tlapka se začala rapidně zhoršovat. Navíc se zjistila zlomenina čtyř záprstních kůstek, do toho otevřený defekt, takže fixace, která by uvedla tlapku do klidu nebyla možná, a to kvůli nutnosti převazů. Operace s osteosyntézou kvůli zánětu taky nebyla možná. Defekty byly na všech čtyřech tlapkách – někde více, jinde méně.
Dostali jsme kontakt na veterináře, který si naši Luccy vzal do péče. Hlavní jeho záměr byl zbavit ji defektů, a až pak by se řešila zlomenina. Nasadil léčbu, vyměnil antibiotika, tlapka se pomalu začala hojit. Vše vypadalo jako na dobré cestě. Pak ale přišel ze dne na den zvrat – nekrózy byly horší, přidal se otok, zápach, sekrece. Okamžitě jsme ji naložili a přivezli do veterinární ordinace. Byla jsem přesvědčená, že nám ji lékař už zachraňovat nebude a Luccy bude muset být uspaná navěky. Ale pan doktor se rozhodl pro razantní krok, který jí zachránil život – amputaci přední tlapy v rameni. V narkóze odebral další vzorky z ostatních defektů a my jsme zase netrpělivě čekali na výsledky.
Při další kontrole zazněla konečně diagnóza: autoimunitní vaskulitida. Ve stručnosti se jedná o takové onemocnění, kdy tělo pejska samo napadne buňky tlapek, přestane je prokrvovat a vznikne zánět. To znamená defekt – odloučený polštářek, odpadnutý dráp a nekróza. Veterinář nasadil vhodnou léčbu v podobě imunosuprese a vasodilatační terapie, po většinu času má Luccy nasazena i antibiotika.
Jsou období v životě Luccy, kdy je relativně bez defektu, ale občas se jí onemocnění zhorší. Například na podzim jí otekl a zfialověl prst na přední tlapě. Následovalo odloučení drápu s hnisavým ložiskem. I přes špatný stav tlapy byla Luccy stále veselá a plná života. Veterinář nás připravoval na to nejhorší. Je to bojovnice s velkou chutí do života, a tak se nám podařilo zažehnat to nejhorší a prst zahojit.
V tuto chvíli bojujeme opět, a to kvůli zánětu na jiném prstu. Veterinář navrhl operaci jako jedinou možnost ji zachránit, ale na rovinu řekl, že hojení je 50:50 vzhledem k již probíhajícímu zánětu. Takže v tuto chvíli to znamená, že buď ji nechat na antibiotikách, které dřív nebo později přestanou fungovat, a nekrotická kost způsobí sepsi. Nebo jít do operace s rizikem, že se může stát, že k sepsi a zhoršení tlapy dojde také.
Hodně lidí si teď položí otázku, proč ji neutratit a nezkrátit její trápení? Možná je to divné a spousta lidí to nepochopí, ale ona chce žit! A dokud na ni uvidím, že ji život baví a že i s tou bolavou tlapou jde hrabat do záhonu, aby mě naštvala, protože si ji nevšímám a dělám něco jiného. Že proletí zahradou doslova jako závodní kůň. Zůstane naživu, dokud bude mít chuť si hrát a pořádně se nacpat. Má to cenu. I přes to všechno, co má za sebou, je šťastná, a to mi za to stojí.
Předtím jsem neřešila otázku psů s průkazem původu nebo bez něj. Ale nyní už mám nastudováno dost informací o tom, co jsou množírny. Dříve by mě nenapadlo, že to může být tak obrovský problém, který se však dotýká velkého množství lidí a hlavně psů, kteří trpí. Kontrola nad tímto nekalým obchodem se psy je nesmírně důležitá. Vím, že až příště budu vybírat psa, bude to pes s průkazem původu. Zároveň si vyberu i majitele, od kterého psa vezmu. Správný chovatel má o své psy zájem a nejsou mu lhostejní. My bychom naši Luccy nevrátili, když se projevily problémy. Z mého pohledu je špatné hlavně to, že člověk, co nám ji prodal, zřejmě dál množí a prodává psy s touto genetickou vadou. Vydělává si tím peníze, a co je horší, trpí hlavně psi z jeho chovu. Jestli se ovšem tato činnost dá chovem vůbec nazvat. Doufám, že se o nezákonném množení psů i nadále povede debata, že se o tomto problému bude mluvit víc a víc, aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí.
Pokud se mezi vámi čtenáři najdou majitelé stejně nebo podobně postižených pejsků, budu ráda, když zkontaktujete moji milující rodinu, která si ráda vymění s vámi zkušenosti, a hlavně bude vědět, že na řešení problémů není sama.
O Autorce
Klára Kučerová
I naši psi si zaslouží možnost rozvoje aplikací moderních metod v jejich výchově a výcviku. Chci konec vodění psů za pamlskem jako nějaké oslíky za mrkví a chci, aby lidé začali používat svou hlavu a i bez hlubších znalostí či zkušeností jednoduše začali svého psa vnímat!
Když se psem pracuji a učím ho nové cviky, je pro mě důležité se psem hlavně komunikovat. Být důsledná a zároveň poctivá je základním kamenem pro upevnění cviku. Jsem pro postupné zvyšování nároků a umírněných trestů. S tím tedy souvisí jeden povel – jedna odměna nebo naopak jeden trest. Obvykle se při výcviku soustředím na pozitivní stránku psa a zásadně nemotivuji strachem. A funguje to, protože další trénink je zase o pokroku.
Více o autorce:
Facebook stránka